Náraz do zdi. Nic není jako dřív. Každý den nové restrikce. Kdo se v tom má vyznat. Hůř se nám dýchá, přes to plátýnko z prostěradla. Děti nejsou ve škole. Já nejsem v práci. Nejedu na dovolenou. Nezúčastním se vysněného coachingového semináře. Nebudu mít svůj další workshop, na kterém jsem pracovala posledních 6 měsíců. Nesejdu s kolegyněmi nad novým projektem. Neuvidím osobně své klienty, kteří se pustili do zásadních životních změn, tyhle odvážné osoby, jejichž posuny mi dávají tolik energie a radosti.
Co se nám to vlastně děje??
Pocit bezmoci.
Úzkost z neznámého vývoje.
Strach, že to neskončí.
Stres z nejistoty.
Nedůvěra ve stát, v lídry.
Pocit, že jsem v tom sám.
Pocit, že tou nemocí určitě trpím a někoho nakazím.
Pocit frustrace, že mě někdo nakazil a zmařil tak zásadně mé plány.
Karanténa? Pocit osamění. Jsem sám. Sama. Nebo jen s rodinou. Konec sociálního života.
Stigma! Jsem nemocný, co si o mě ostatní pomyslí?!
Pocit neuspořádanosti.
Zvládnu se postarat o svou rodinu? Budu mít dost jídla?
Co když přijdu o práci?
A mnoho dalších pocit nás nervují každý den.
Překládám pár základních tipů, jak toto období zvládnout a najít jakousi normalitu, řád, v této neustále se měnící situaci:
1. Informace.
Vyberte si jeden informační kanál, kterému důvěřujete.
Kontrolujte pravidelně, nicméně NIKOLIV celý den, vymezte si na získání informace čas a včas to vypněte.
Soustřeďte se na známá fakta. Vnímejte i pozitivní vývoj situace (přestože se média spíše soustředí na ta negativní).
A mluvte se svými dětmi, i ty cítí, že „se něco děje“. Hlavně o tom, co mohou udělat, aby nemoci předešly, jak Vám mohou pomoci v této situaci, jak budou vypadat následující 1-3 dny, a pak při každé změně.
Klikat na rostoucí čísla nemocných, zemřelých, doma nebo celosvětově co hodinu neumožní získat prostor na mentální stabilizaci. A tu tu jde.
2. Potřeby.
Pečujte o své základní potřeby.
Choďte brzy spát.
Sledujte, co jíte.
Pečujte o své tělo.
Dělejte, co Vám dělá dobře na duši – podívat se na film, uplést šálu, namalovat obraz, uvařit dobré jídlo, přečíst knihu.
3. Obavy.
Dovolte si je mít. Nestyďte se za ně. Neobvyklé situace vyvolávají neobvyklé reakce. Je normální mít obavy.
Řekněte si, popište si, co nejjasněji Vaše obavy. Samota? Nedostatek zásob? Nedostatek léčiv? Nedostatek prostoru pro práci z domova a zároveň homeschooling? Budu moci nastoupit do nové práce? Budu mít nárok na vrácení peněz?
Budete-li mít pojmenované obavy, můžete k nim začít hledat řešení.
„Bojím se, že mi dojdou zásoby jídla“ =) Kdo konkrétně mi může pomoci s nákupem? Sousedka?
„Bojím se, že nebudu mít roušky“ =) Jak konkrétně si je mohu obstarat? www.damerousky.cz?
„Bojím se, že nebudu moci nastoupit 1. dubna do práce“ =) na koho se mohu obrátit? HR mého budoucího zaměstnavatele?
„Bojím se, že nebudu moci splatit hypoteční splátku?“ =) kdy kontaktuji mou banku, aby mi dala více info?
„Bojím se, že přijdu o své klienty“ =) jak jinak s nimi mohu pracovat? On-line? Nový typ nabídky přizpůsobený situaci?
„Bojím se o zdraví svých blízkých“ =)
…
Napište do komentáře, jaké máte nejčastější obavy, a jaká Vás k nim napadají řešení?
4. Nejsi v tom sám.
Situace s koronavirem zasáhla celou společnost. Celý svět. Tak trochu jsme v tom všichni.
Pocit sounáležitosti, vědět, že se mohu na někoho v tento moment spolehnout, že mohu svým jednáním, slovem, povzbuzením někomu pomoci představují zásadní nástroj pro boj se stresem.
Co konkrétního mohu udělat já pro ostatní? (Pomoci nakoupit sousedům?)
Co může (někdo konkrétní) udělat pro mě? (Sousedka vyučovat on-line moje dítě?)
5. Soustřeďte se na to, co je teď.
Pokuste se nevytvářet katastrofické scénáře.
Připravte si denní plán, nebo plán na 1-3. Když nejde týdenní ani měsíční.
Hledejte rutinu, pravidelnost.
Hledejte momenty, které Vám zlepšují náladu.
Vnímejte vše, co funguje.
6. Plány.
Pokud vznikne časový prostor, se kterým nevíte, jak naložit.
Vraťte se ke svým plánům. Využijte nastalé příležitosti.
K cestám, které chcete uskutečnit
Ke knihám, které chcete přečíst.
K setkáním, na která se budete těšit.
Nic není stálé, vyjma změny.
Hérakleitos z Efesu
Bude jinak. Bude lépe.
Pevné zdraví,
Helena