Aneb nehrozí Vám burn-out neboli syndrom vyhoření?
Stres, úzkost, únava, ztráta koncentrace, na pokraji psychického zhroucení? Pociťujete některé tyto příznaky v průběhu pracovního dne? Máte kolem sebe přátele, kteří se klepou úzkostí již jen při otázce: jak je v práci?
Pokud ano, může se jednat o tzv. syndrom vyhoření, burn-out či profesního opotřebení, jak se tomu také dnes říká. Burn-out, lidově „být vyšťavený“, znamená být nesmírně pracovně přetížený. Toto přetížení se odráží v celkovém vyčerpání fyzickém, duševním i emocionálním. Hlavní příčinou je dlouhodobý stres a úzkost způsobená nejen pracovní náloží, ale mohou se přidat i další faktory. A teď trochu do hloubky:
CO JE TO SYNDROM VYHOŘENÍ?
Syndrom vyhoření (syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, anglicky – burn-out syndrom) byl poprvé popsán v roce 1975 americkým psychoanalytikem německého původu H. Freudenbergerem v článku "Staff burnout" v časopise Journal of Social Issues.
V USA byl pojem „burnout“ používán původně ve spojení s narkomany v chronickém stádiu. Později pak v souvislosti s pracujícími lidmi, kteří projevovali letargii, zoufalství a bezmocnost.
A proč „vyhoření“? Psychologové princip tohoto syndromu obrazně přirovnávají k silně hořícímu ohni, který živí motivace a elán. V čase však postupně dochází k jeho dohořívání až uhasnutí, protože jej již nemá co živit. Jedná se tedy vlastně o druh stresu, emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k nimž dochází v důsledku toho, že sled určitých událostí týkajících se vztahu, životního stylu či zaměstnání nepřinese očekávané výsledky při maximálním, mnohdy až extrémním nasazení jedince.
CO DEFINUJE SYNDROM VYHOŘENÍ?
Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání.
Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení.
Tvoří ho řada symptomů především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální.
Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání, „opotřebení“ a často i celková únava.
Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu.
Jde tedy o stav, kdy se u jedince vyskytuje ztráta činorodosti a poslání, pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti. Jedinec ztrácí zájem o svou práci i o osobní rozvoj, spokojuje se s každodenním stereotypem, snaží se pouze přežít, „nemít problémy“, je emočně oploštělý až cynický, dochází k redukci tvořivosti, iniciativy a spontaneity, převažují negativní pocity od nevraživosti až po depresi, přidružují se i somatické potíže.
CO ZPŮSOBUJE BURN-OUT
Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, která svou podstatou má zvýšené nároky na výkon, na bezchybovost, je podroben přísnému dohledu (nadřízených či klientů) apod. Součástí pracovního nasazení je důraz na osobní odpovědnost, někdy mají osoby též pocit, že svou intenzivní prací naplňují své poslání, a práci je tedy třeba vykonávat "perfektně". K tomu se mohou připojit výrazné přesčasy, monotónní styl práce, nepříjemná pracovní atmosféra, nedostatečná péče o zaměstnance či ohodnocení, ale i osobní problémy, které se k rozvoji vyhoření přidávají – náročné rodičovství, manželská krize, nemoc či úmrtí, problémy s bydlením, apod.
JAKÁ JSOU RIZIKOVÁ POVOLÁNÍ?
Vyhoření postihuje lidi z pomáhajících profesí, nejčastěji pak lékaře, zdravotní sestry, učitele, psychology, sociální pracovníky, pedagogy, manažery, policisty, programátory, architekty a další profese.
V současné době je však překonán názor, že se obětí syndromu mohou stát pouze pracovníci v pomáhajících či jinak exponovaných profesích.
Příčinou syndromu vyhoření může být ale i zvýšený tlak na vlastní výkon, který doprovází silné obavy z vlastního selhání. Za vznikem tedy může stát nejen tlak na výkon v určité profesi, ale i tlak, který si člověk vytváří sám neúměrnými požadavky na vlastní výkon a přehnanou sebekritikou.
Nezanedbatelný podíl na prevalenci této poruchy mají i ženy v domácnosti, studenti či matky na mateřské dovolené – zde více k tématu Burn-out mother v mém článku.. ZDE.
JAK VIDÍ BURN-OUT WHO?
V roce 2000 uznala Světová zdravotnická organizace pracovní stres za rizikový faktor, který ovlivňuje kvalitu života, duševní zdraví a může být dokonce život ohrožující. Syndrom vyhoření je dnes dokonce lékařsky kvalifikován jako onemocnění!
Syndrom vyhoření WHO klasifikuje podle závažnosti prožitků do čtyř úrovní:
Nízká: Neurčitá nespokojenost, únava, problémy s ranním vstáváním
Střední: cynismus, odcizení, podezřívavost, negativismus
Závažná: zpomalenost, zneužívání psychofarmak, absence, averze, zneužívání alkoholu či drog
Velmi vážná: izolace, kolaps, sebevražedné sklony, psychiatrické poruchy
Jiný způsob rozpoznání pozvolného procesu vyhoření podle jeho jednotlivých fází:
0. fáze, tzv. předfáze: jedinec pracuje co nejlépe, snaží se, přesto má pocit, že požadavkům není možné dostát a jeho snaha není dostatečně ohodnocena, tato fáze představuje jakési podhoubí pro vznik syndromu vyhoření
1. fáze: pocit, že jedinec nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet systém
2. fáze: vyskytují se symptomy neurózy (např. úzkost) spolu s pocitem, že jedinec stále musí něco dělat, přičemž výsledkem je chaotické jednání
3. fáze: pocit, že „něco uděláno být musí“, mizí a nahrazuje ho opačný pocit – že se nemusí nic; pouhá přítomnost druhých lidí jedince dráždí, přidružuje se ztráta veškerého nadšení a zájmu, převládá únava, zklamání a vyčerpání
SYMPTOMY burn-outu podle WHO
WHO rozděluje symptomy syndromu vyhoření následkem chronického pracovního stresu na tři kategorie:
Pocity vyčerpání doprovázené ztrátou energie, slabostí, chronickou únavou, poruchami paměti a soustředění, bolestí zad, poruchami spánku,
Pocit odcizení - negativní až cynické smýšlení o vykonávané práci, negativní postoj k životu i k sobě samému, pocit vlastní nedostatečnosti, pocit méněcennosti, ztráta schopnosti navazovat a udržovat společenské vztahy,
Snížení pracovního výkonu – nižší produktivita, nespokojenost s vlastním výkonem, ztráta nadšení a motivace, nerozhodnost, pocit selhání.
SIGNÁLY BURN-OUTU aneb KDY ZAJÍT ZA SPECIALISTOU?
Výše uvedená přiblížení jednotlivých fází a následující signály mohou napovědět, že je čas navštívit lékaře či psychologa, tudíž neváhejte jej kontaktovat, pokud máte následující prožitky doprovázející burn-out:
Pocit odcizení či opuštění
Úzkost, strach či děs
Negace
Pocity deprese – nejčastější signál, určitě nepodceňovat, může vést až k sebevražedným tendencím
Nenávist, vztek
Rozvoj závislostí
Změny v hygienických návycích a jiné péči o sebe
Ztráta paměti či pocit dezorientace
Změny ve způsobu stravování
Ztráta nebo nárůst hmotnosti
Změna osobnosti
Tendence k (sebe)obviňování
Poruchy spánku
JAK NA PREVENCI PROTI BURN-OUT
Předně je třeba zdůraznit, že není třeba čekat, až jeden vyhoří. Syndromu vyhoření se dá předcházet! A toto předcházení není nutně jen na straně pracovníka, ale i díky péči ze strany zaměstnavatele.
Společnosti by se měly zabývat kvalitou života svých zaměstnanců a vytvořit odpovídající programy péče o zaměstnance, pravidelných společných schůzek na téma „jak se zaměstnance má“ či vytvářením příjemného pracovního prostředí.
A jak může každý sám za sebe předcházet svému vyhoření?
předně si všímat, zda mi něco takového nehrozí, vědět, co syndrom vyhoření znamená, jak se projevuje a jak mu předcházet,
znát své zdroje – vědět, co mi dělá dobře, vědět, v jakých situacích čerpám energii, relaxuji, nabírám síly a tyto činnosti pravidelně zařazovat do svého života (dobrý spánek, pravidelné cvičení, setkání s přáteli, kvalitní strava, cestování, meditace, trávit čas s rodinou..),
mluvit otevřeně se svým zaměstnavatelem a probrat možnosti, pokud rozsah, tlak na výkon, či míra odpovědnosti začínají přesahovat moje možnosti,
domluvit si preventivní schůzku s psychologem či koučem, se kterým projdu svůj současný nabitý život, rozpoznám co a proč mi hrozí a podniknu preventivní kroky, aby se mi vyhoření vyhnulo.
Helena Theunissen
LifeCoach & Partnerská mediátorka
helena@helenatheunissen.cz
V tomto článku vycházím ze své pracovní zkušenosti, materiálů WHO, práce na téma Syndrom vyhoření MUDr. Barbory Demlové, volně přístupné na internetových stránkách, a knihy Síndrome de Burnout od Lachiner Saborío Morales a Luis Fernando Hidalgo Murill.
留言