Všechno bude.

Prohlížím si vánoční přání od drahé přítelkyně Veroniky, drží v ruce skleničku s proseccem, skrz ni probleskávají barevná vánoční světla a nápis na sklenici oznamuje:

„Všechno bude.“

Všechno bude. Pousmála jsem se. Dvě slova, která do duše vnesou absolutní klid.

Žádné překážky, které je třeba překonat, žádné podmínky, které je nutné splnit, žádné obavy z toho, že něco nevyjde, žádné pochybnosti nebo nejistota.

Všechno bude.

Stačí se na chvilku zastavit a zeptat se sebe: co já to vlastně ještě chci? Co si přeji? Co potřebuji? Co ve svém životě uvítám? Co mi udělá radost? Jak mohu udělat radost já? Jaký chci žít svůj život? Co je pro mě důležité? Co mi dělá dobře? Kdo patří do mého světa? Jakým člověkem chci být? Kde chci trávit svůj čas? Jaké mám možnosti? Co patří do mé volby? Co mohu pro sebe udělat? A co chci udělat pro jiné? Jaké jsou moje hodnoty? A co je pro mě skutečně důležité?

VŠECHNO BUDE.

Na fotografii je pro mě magické místo na ostrově Formentera, kterému místní říkají mramorová skaliska. Escull de Mérmol. Katalánské slovo „escull“ znamená skalisko či útes. Tohle místo je na úzkém výběžku do moře u Platja de Ses Illetes na severu ostrova.

Stojíte na úzkém pruhu země, na obou stranách je bílý písek a až neuvěřitelně tyrkysové moře, z jedné strany klidné jako laguna, z druhé – vystavené větru – divoké, s vlnami, tajemnější a tmavší.

A zrovna v téhle části je vyvýšenina, která vám dovolí pohled na oba břehy a nesmírně nádhernou modř v jeden moment.

Posadit se na mramorová skaliska jde jen se značným sebezapřením, moře a vítr vyostřily hrany kamenů tak, že se zařezávají do kůže, ale za trochu utrpení tohle posezení stojí.

Slunce spaluje kůži, rty začínají osychat, vlasy poletují, na jazyku jemně slano.

Je horký den formenteranského léta a najednou to ke mně všechno přichází: vzpomínky, přání a tužby, přemítání, rekapitulace, sebehodnocení, úspěchy a prohry, otázky bez odpovědí, zloba, smutek, radost, vztek i vděčnost.

A slzy. Průvodci silných emocí, kteří nám jako záchranný kruh pomáhají nakonec zůstat nad hladinou, srovnat se se vším a plout dál.

Slovo „escull“ znamená také úskalí, či obtíž. A právě takové jedno bolavé posezení pomáhá úskalí a obtíže překonat. V ten moment mi došlo, že „všechno bude“ (a všechno už „je“).

Krásný 2022.

Helena

helena@helenatheunissen.cz