Co je to partnerská mediace?

Partnerská mediace je způsob pokojného řešení sporů, konfliktů, neshod a dlouhodobých začarovaných kruhů. Cílem je zdravější, spokojenější vzájemný vztah, ve kterém se vám dobře žije. Mediace proto, že latinsky „mediare“ znamená být uprostřed, tedy zprostředkovávat.

Základem mediace je, že mezi strany vstoupí třetí, nezávislá osoba, tzv. mediátor, která se jim stává prostředníkem k řešení sporných otázek způsobem „maximum možného“, tedy ne formou kompromisu, kdy každá ze stran slevuje ze svých potřeb a požadavků, ale tak, aby obě strany dosáhly největšího možného uspokojení s výsledkem.

Nezbytnou podmínkou mediace je její dobrovolnost – žádná ze stran nemůže být k účasti na mediaci nijak nucena a také, osoba mediátora musí být osobou v dané věci zcela nestrannou.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Co je to mediace?

Mediace je proces, k němuž se aktéři rozhodují dobrovolně, za průběh je zodpovědný mediátor, za obsah procesu a jeho výsledky jsou pak zodpovědni sami aktéři. Vedle dobrovolnosti existují další principy, kterými se mediační proces řídí. Jsou to např. důvěra, spolupráce, hledání nových možností řešení, mlčenlivost, svoboda rozhodnutí či neutralita. Mediace dovoluje dosáhnout toho, že:

budou zohledněny zájmy, kterým by jinak nebyla věnována pozornost, budou sníženy faktické i emoční náklady na řešení situace.

Cíl mediace

Cílem mediačního procesu je takové řešení konfliktů či dlouhodobých neshod, které odpovídá zájmům a potřebám jednotlivých stran. Cílem není hledání objektivní pravdy, nýbrž nalezení dohody postavené na vzájemné kooperaci.

Metoda mediace je postavena na syntéze částí různorodých disciplín. Z metodického pohledu jsou to především prvky převzaté z oblastí řešení konfliktů a mezilidské komunikace. Hlavním úkolem mediace je dovést strany zpět ke vzájemné komunikaci. Mediátor využívá metod aktivního naslouchání, parafrázování, přeformulování atd. Tato nová forma komunikace má zajistit, že konfliktní strany jsou schopny od sebe oddělit osobu a věc, akceptovat rozdílné potřeby a zájmy druhé strany, poznat možná zkreslování skutečnosti.

​

Mediace má mnoho oblastí využití: rodinná mediace (manželské, vícegenerační porozvodové spory), občanská mediace (sousedské, občanské, pracovní spory; spory mezi nájemníky a majiteli), firemní mediace (pracovněprávní spory; spory mezi managementem, mezi managementem a majitelem), obchodní mediace (kvalita výrobků, poskytovaných služeb, reklamace), politická mediace, mediace ve škole a další.

​

​

Jak partnerská mediace zpravidla probíhá?

Během let byly vytvořeny různé modely popisující jednotlivé fáze mediačního procesu. Přestože se tyto fáze model od modelu liší, můžeme u většiny z nich identifikovat následujících pět fází:

Zahájení mediace – Nejdříve jsou konfliktní strany obeznámeny s metodou mediace a rolí a chováním mediátora, především s jeho nestranností. Cílem je získání jisté struktury celého nadcházejícího procesu a získání důvěry klientů.

Získávání informací – Na začátek druhé fáze představuje každá strana, jaké jsou její konfliktní body a přání tak, aby témata a konfliktní oblasti mohly být sesbírány a strukturovány pro účely dalšího zpracovávání. Cílem je zjistit v čem spočívá problém a shromáždit potřebná data.

Porozumění postojům a zájmům – Ve třetí fázi začíná vlastní zpracování problému tím, že se rozhodne, které z témat se bude řešit jako první. Poté dostane každá strana možnost vyjádřit svůj pohled na každý z konfliktních témat identifikovaných dříve ve druhé fázi. Důležitým je v této fázi především přechod z pozic k zájmům, které stojí za těmito postoji. Nakonec mohou být navržena řešení, která jsou pro konfliktní strany z jejich pohledu spravedlivé a smysluplné.

Hledání řešení (kreativní fáze) – Nejdříve jsou sesbírány možností řešení k jednotlivým konfliktním oblastem např. podle pravidel brainstormingu, tedy bez nároku na hodnocení. Teprve poté jsou jednotlivé možnosti konfliktními stranami ohodnoceny. Výsledek by měl uspokojovat všechny strany konfliktu.

Uzavření dohody – Dohoda je možný, ale ne nutným výstupem v rámci partnerské mediace. I zde se mohou aplikovat následující mediační pravidla: dohodnuté body by měly být uvedeny tak, aby bylo jasné, jak budou splněny. Forma by měla umožňovat hodnocení a měřitelnost plnění. V písemné dohodě by také měl být uveden postup v případě nesplnění. Není-li možné dojít ke společnému řešení, je na konci procesu sepsána dohoda o „nedohodě“.

Četnost mediačních sezení je velice individuální, ale k posunu zpravidla dochází již po třech nebo více sezeních,  která trvají od dvou do tří hodin.

Co je mým úkolem jako partnerského mediátora?

Mediátor je profesionálem vstupujícím mezi strany sporu. Mediátor stranám sporu pomáhá vzájemně pochopit svá stanoviska, dostat se pod jejich povrch, rozpoznat hlubší potřeby a zájmy každé ze stran a na jejich základě pomáhá „vystavět“ novou dohodu, s přihlédnutím k možnostem a limitům té které strany. Specifickými technikami tlumí, nebo naopak „nechá vyvřít“ těžké emoce a postupně přivádí strany do stavu, kdy jsou schopny vnímat (slyšet) jedna druhou, (opět) zapojit rozum a schopnost pochopit, „jak to má ten druhý“. Tomuto okamžiku se také říká „aha efekt“. Jeho dosažení je obrovskou úlevou nejen pro strany, ale i pro mediátora. V průběhu celého procesu tedy mediátor ulehčuje komunikaci a pomáhá stranám při hledání alternativ jejich původně „jediného možného“ nebo absentujícího řešení.