"Dobrý den, předala jsem na Vás kontakt, bude Vám volat moje kamarádka, můj kamarád, máma, ségra, kolega, přítel, je teď v opravdu těžké situaci a zrovna potřebuje někoho, jako jste Vy, aby získal/a nadhled a sílu ze z ní dostat."
Relativně často dostávám takovou informaci od svých klientů, kteří díky své zkušenosti s coachingem (se mnou) zjistili, jak jim právě coachingová setkání pomohla získat energii, odvahu, nadhled, nasměrování, prostě cokoliv, co zrovna v dané chvíli potřebovali. A díky svému nadšení předávají tuto zkušenost dál a nadchnou své blízké, přátele nebo kolegy, protože i ti se někdy nacházejí v náročné životní situaci, kterou chtějí řešit, ale nevědí jak.
Někdy se z těchto doporučení stávají klienti, občas mám ale následující zkušenost, která určitě stojí za zmínku.
Proběhne první schůzka (vždy mám úvodní schůzky zdarma, ale o cenu tu teď nejde). Vidím, že klient je v opravdu náročné životní situaci, stojí na zásadní křižovatce, má před sebou životměnící rozhodnutí či musí reagovat na nenadálé události. Již v rámci této úvodní schůzky situace dokážeme popsat, a také se začínají rýsovat první nezbytné kroky k tomu, aby bylo klientovi či klientce lépe, domluvíme další termín.
K další schůzce však někdy nedojde: "Nezlobte se, já to teď opravdu nemohu řešit, řeším jiné praktické věci, nemám na to čas, musím se nejdřív sebrat, nejdřív musím zaopatřit to či ono, já se tomu teď nemohu věnovat, musím nejdřív něco dořešit, zařídit, přestěhovat, přerušit."
Já samozřejmě nemohu klienta nutit, aby v sezení se mnou dále pokračoval. Nemám však jiné slovo, než že pociťuji určitou lítost, že klient zrovna v takovéto situaci nepokračuje, protože jsem si jistá, že by mu další setkání pomohla ze všeho nejvíc a vím, že sám v ní bude trávit pravděpodobně mnohem více bolestného času.
Mám pro tyhle situace přirovnání: teď mě nezachraňujte, copak nevidíte, že mám plné ruce práci tím, že se topím?!
COACHING JAKO ZÁCHRANNÝ KRUH V KRIZI
Nejde mi samozřejmě o zachraňování, jen bych si přála, aby klienti v těchto náročných situacích věděli, že právě v momentě, kdy jim připadá, že na nějaké kouče, psychoterapeuty nebo psychology nemají kvůli své náročné situaci prostor a čas, tak to je přesně ten moment, kdy jim spolupráce s takovým specialistou bude nejužitečnější.
Mít na chvíli odstup, nádech, uvědomit si, co se děje, jaké mám možnosti, co mohu nechat být, jaké mají být další kroky, nereagovat v emocích, rozvážit slova, rozmyslet, co udělám a řeknu, najít čas pro vlastní regeneraci, nebýt na to sám, výdech.
Nejste na to sami. Netopte se. Mám pro Vás Váš vlastní záchranný kruh. Berte ho.
helena@helenatheunissen.cz
