Jste zralí na kouče?

Možná jste si všimli, že Vaši mysl začaly okupovat myšlenky, která Vás často doprovází celý den. Vyskakují, když si něco přečtete v knize, známý vypráví příhodu nebo je zaslechnete v textech Vaší oblíbené písničky. Někdy přicházejí v noci a nenechají Vás znovu usnout. Snažíte se je zahnat běžným životem, ale ony ne a ne odejít. Chtějí, abyste se jim věnovaly, abyste s nimi něco dělaly, už Vám i hrozí, že se stanou Vašim problémem, když jim nebudete věnovat pozornost a nezačnete je řešit.


Možná jsou to zrovna takovéto myšlenky:


Musím něco změnit. Není to ono. Co s načatým životem. Už mě to nebaví. Nevím, kudy kam. Jaký to má smysl. K čemu to je. Proč nedělám něco jiného. Kam dál. Kam jinam. Co vlastně umím. Jak začít od znova. Kde vůbec začít. Jak zjistím, co chci dělat. Jak zjistím, co je můj smysl života. Pro Co se ještě mohu ve svém životě rozhodnout?! Co mám udělat jako první?


Musím si najít novou práci. Jenže jak? Umím vůbec napsat životopis? Jak si vůbec vybrat povolání, co by mě bavilo? Co mám dělat za práci? Mám pocit, že jsem na pokraji burn-outu. Neumím najít rovnováhu mezi prací a tím ostatním, co teď? A potřebuju víc peněz, ale jak si o to říct?


Jasně, chci jít na vysokou, jenže na jakou? Co když to bude úplně mimo mísu? Co na to řeknou naši, že ze školy odejdu? Co když ten diplom prostě nikdy mít nebudu? A co teda budu dělat místo toho?


Něco mi říká, že nejsem úplně fit. Asi bych měl/a změnit životosprávu. Jak mám ale být fit, když toho mám tolik? Často mě teď něco bolí, kolikrát si říkám, jestli už to není psychické. Přibral/a jsem. Moc jsem zhubl/a. Vím, že problém je v hlavě, ale kde začít?


Neměla bych už mít děti, co když už jsem stará? Kde ale najdu partnera? Zkusila jsem už všechno, vidím to bledě. A co když nebudu moci otěhotnět?


Mám pocit, že nejsem dost dobrá máma, dost dobrý táta. Nemám tolik času, kolik potřebuji, jak to udělat jinak? Mám nervy, jestli všechny dobře zaopatřím, mám opravdu hodně naloženo, všechno se to na mě začíná sypat.


Poslední dobou se cítím nějak bez energie, bez radosti, bez chuti do života, vlastně i docela opuštěně, a to i když se mi nechce nikoho vyhledávat. Co když se ze mě stává asociál? Mít tak klid, pohodu, cítit zase radost.


Mám pocit, že sám/sama už svou situaci nezvládnu. Jenže na koho se obrátit? Na kamarádku? vždyť je to pořád to stejné - radí mi, co u ní nefungovalo. Zkouším všechno možné, ale nic nezabírá. Možná potřebuju psychologa, nebo možná.. kouče?


Chci si v životě udělat pořádek, ale nevím, kde začít, mám trochu nepřehledno, nějak se mi to tu nakupilo a ta hromada starostí mě dusí. Na zásadní rozhodnutí asi nemám dost sebevědomí, nebo zkušeností nebo obojí, jak z toho ven?


Nejlepší by bylo se odstěhovat. Odjet někam pryč. Do zahraničí. Jenže domluvím já se vůbec? A kam jako pojedu a co tam budu dělat? A proč vlastně tohle chci? Protože půlka lidí ze školy taky bydlí mimo tuhle zemi? Jak se mám rozhodnout?


Co je vlastně smyslem mého života? Co od života ještě chci? Co chci zažít? Jak se chci cítit? Jaké budou moje vztahy? Co si chci říct, až jednou přijde ten můj poslední moment?

...


Nenechte Vaše myšlenky, aby Vás trápily. Nemusíte být na ně sami. Spolu jim odpovědi najdeme.

helena@helenatheunissen.cz




© 2021 Helena Theunissen