Zamčeno?

„Ne, to nepůjde, tam nechoď, tam je to určitě zavřený, tamtudy stopro nejde projít, to zamykají, nedostaneš se tam!“

Dlouho jsem to taky měla v krvi. Takové to předjímání, že něco nepůjde.

X Neklepat na dveře úředníka po pracovní době, neotevře, nevyhoví a ještě se bude „zlobit“.

X Vstupovat jen na vyzvání (nejen) u lékaře.

X Vidět z dálky, že zrovna v téhle restauraci s výhledem mají beznadějně plno, ani nemá smysl se ptát.

X Ten seznam podmínek, co chtějí na tuhle pozici? To ani nemá smysl tam ten životopis posílat.

X Vidíš, už je tam zhasnuto, už tam nikdo určitě nebude, neprodají ti to.

X S tím kafem se do letadla určitě nemůže, tak já ho tady vyhodím, musíme už jít!

X Ten nápad v týmu přednášet nebudu, ještě by to byl trapas.

X Ve frontě na školku máme být až 17-tí pod čarou, tak to se tam nebudu ani hlásit.

X X X X....

Blížím se k bráně v pevnosti Dalt Vila v Eivisse, beru za kliku, a? Je zamčená! Tentokrát měli pravdu.

Už je to mnoho let, co klepu, ptám se, přihlašuji se, přicházím s nápady, oslovuji a beru za kliku. To nejhorší, co se totiž může stát je, že, bude zamčeno. Nebo že někdo na mou žádost prostě řekne ne. A s tím se dá přeci něco dělat.

Jaké možnosti před sebou předem zamykáte?

Helena

www.coachinglifechanges.com

Brána v pevnosti Dalt Vila na Ibize