Obchází kolem, občas vzdychne, kouká do blba nebo do ipadu, protáčí oči v sloup, koutky má svěšené, při náhodném úsměvu cení zuby. Uf. Ach. Jejej. Sklenice je poloprázdná, maso moc propečené, lidi moc vypečení, minulost samá obtíž a budoucnost plná nástrah.
Mračí se to a mlčí. Už 5, 10, 15 let. Možná i víc.
Já bych ho tak chtěla udělat šťastnějším, povzdychnete si.
Co se obvykle radí: usmějte se, zajímejte se, kupte čokoládu nebo kytku, pochvalte, přidejte kompliment, k tomu třeba nějaký vtip, pozvánku na nečekaný výlet nebo něco upečte. Really? Tohle, abyste někoho učinili šťastným?
Být šťastný asi nebude o tom jásat nad tabulkou čokolády, nebo třeba o tom mít štěstí. Spíš to bude něco jako životní styl. Nedat energii do toho, co nemůžu změnit. Nepoddat se, když zrovna něco nevychází podle mých představ. Nesoudit ostatní, ale ani sebe. Vnímat. V N Í M A T. Být zcela přítomen a užívat toho, co právě vidím, jím, slyším, cítím. A umět poděkovat: za příležitosti i za výzvy. I za bolest, protože svět není jen happy. A taky projevit vděčnost za to všechno.
Asi tak nějak bych to viděla já.
Takže asi možná budete zklamaní, ale bude lepší rovnou se srovnat s tím, že nikoho šťastným neuděláte. Teda vlastně někoho jo, vás samé. A mezitím se můžeme pokusit občas rozveselit i někoho jiného. To je taky dobrý.
Chcete být HAPPY? Pište mi na:
PS: Tohle video od Willa Smitha se musí vidět. Ostatně on už těch poselství poslal na sítě víc, jeden by ani neřekl, že to je vlastně TEN herec. A o čem to je? No o štěstí.