Dnes o tom, jak někdy
mluvíme sami se sebou.
Napsala lektorka komunikace a vyjednávání
Alena Hanušová.
Typický ranní ruch, pár organizačně-provozních vět s mužem o tom, jak proběhne večer, sprint na vlak a ufff, stihla jsem to, tradá na seminář, mám volný den jen pro sebe, paráda...
Pohoda mi vydrží do okamžiku, kdy sahám pro peněženku, abych si přichystala lítačku... Není tam. Klid, jiná kapsa, tam taky ne,sakrakdejimám... NEMÁM.
HLAVOU MI PROBĚHNE OBRAZ, VE KTERÉM NA MNĚ PRŮVODČÍ VOLÁ POLICAJTY, PROTOŽE JEDU NAČERNO A NEMÁM ANI DOKLADY. Zachrání mě zastávka Vršovice, kde na chvilku vyhupne průvodčí a já taky....
Sakra, bez koruny, bez lítačky, pět kilometrů od baráku, někde v Praze (ano, jsem náplava a pořád se tu ještě nevyznám) a s těžkým balíkem knížek, které jsem chtěla předat ještě před seminářem... NO, BEZVA.
Než to stihnu nějak korigovat, moje hlava mě počastuje záplavou kritických myšlenek na to, JAK STRAŠNĚ JSEM BLBÁ, ŽE JSEM SI DOMA NEZKONTROLOVALA KABELKU JAKÝ JSEM IDIOT, KTERÝ ANI NEVÍ, KDE JE JAK SE ASI TEĎ, JÁ BLBKA, DOSTANU DOMŮ, ŽE JSEM NESCHOPNÁ KVŮLI SVÉ NEOBYČEJNÉ BLBOSTI PŘIJDU POZDĚ NA SEMINÁŘ (drobná útěcha je, že tentokrát vyjímečně neškolím já, jinak by to byla katastrofa). A spoustu dalších výživných nadávek, které raději ani nechci psát.
Vtipné. Učím lidi nenásilné komunikaci,učím je, jak poskytnout empatii druhým, jak nedělat předčasná hodnocení a nekritizovat... A
ve vztahu k druhým to opravdu dělám... ALE CO TO PROBOHA ŘÍKÁM SAMA SOBĚ?
A tak jsem si díky té zapomenuté peněžence uvědomila, ŽE SAMA SE SEBOU MLUVÍM TAK, ŽE ŘÍKAT MI TO SAMÉ NĚKDO CIZÍ, podivím se, co ho asi uvnitř žere, když se mnou takhle mluví... CO BYCH TEDA OD DRUHÉHO V TAKOVÉ SITUACI POTŘEBOVALA?
Pochopení, soucit, podporu, povzbuzení...
A tak zkusím sama sobě říct:
VÍM, ŽE SE NA SEBE ZLOBÍŠ, PROTOŽE SI NĚCO ZAPOMNĚLA, ALE TO SE OBČAS STANE KAŽDÉMU. VÍM, ŽE SE BOJÍŠ, ŽE PŘIJDEŠ POZDĚ, PROTOŽE JE TI TO TRAPNÉ.
VÍM, ŽE JSI TEĎ BEZRADNÁ, PROTOŽE NEVÍŠ KDE JSI, ANI JAK SE DOSTANEŠ DOMŮ...ALE NAKONEC TO ZVLÁDNEŠ, UMÍŠ SI PŘECI PORADIT, UŽ JSI TO MNOHOKRÁT DOKÁZALA.
Nádech, výdech, ještě chvíli jen tak stojím a pak... jdu řešit.
Máte to taky tak ?
Často, když se nám nedaří, se sebou mluvíme nerespektujícím a zraňujícím způsobem, urážíme se, shazujeme se, vyčítáme si... a
přitom po druhých v takových situacích vyžadujeme pravý opak.
A TAK VÁS CHCI VYZVAT, ABYSTE V KONVERZACI KROMĚ POSKYTOVÁNÍ SOUCITU A EMPATIE DRUHÝM, POSKYTLI SOUCIT A EMPATII TAKÉ SOBĚ. MLUVTE K SOBĚ S ÚCTOU A LASKAVOSTÍ. BUDE SE VÁM LÍP ŘEŠIT...
Držím vám palce (a vím, že je to fuška).
Více na Alenině workshopu Trénink aktivního naslouchání, který se koná v květnu v Praze, přihlásit se můžete zde: http://www.lidejsouzaklad.cz/otevrene-kurzy-pro-manazery/trenink-aktivniho-naslouchani/
Alena Hanušová je lektorka komunikace a vyjednávání a průvodkyně win-win dohodou. V současnosti v rámci projektu Lidé jsou základ pomáhá manažerům firem nastavit harmonické a produktivní vztahy mezi klíčovými lidmi v týmech. Vede také otevřené tréninky komunikačních dovedností pro veřejnost. Můžete se na ni obrátit, když potřebujete zlepšit své vyjednávací dovednosti, připravit se na náročné vyjednávání nebo prožíváte dlouhodobý konflikt a potřebujete se na situaci podívat s odstupem a z nového úhlu.