Kamarádka se při sobotním výletu za kulturou zapomněla v jednom pražském baru s italským leteckým inženýrem. V jedné z následných (očekávatelných) sms smrští, okouzleni jeden druhým, se jí zeptal na to, co mají v oblibě lidé z personálního:
jaké jsou tvoje slabé stránky?
No fakt se na to zeptal, taky jsem se divila, a chtěla, abych jí pomohla s odpovědí.
…
Jaké jsou tvoje slabé stránky?
…
Tahle část konverzace mě zaujala. Ono už to slabé a silné stránky je tak vypotřebované, že už nikdo vlastně ani nepřemýšlí, co to je. Snažila jsem se při této příležitosti tedy vymyslet ne to, jaké má slabé stránky, ale co je vlastně podstatou termínu slabé stránky. Co se tím myslí?!
V mojí profesi mám za to, že lidé nemají slabé stránky. Tenhle výraz vůbec nepoužívám, už jen proto, že si s ním nevím rady. Používám jen: co vám jde, co vás baví, co umíte, co si myslíte, že umíte, co vám říkají ostatní, že vám jde, co byste chtěli, aby vám šlo. Případně co byste potřebovali umět lépe k tomu, abyste mohli svou oblíbenou činnost vykonávat s ještě větší radostí. A tak podobně.
HR specialisté radí při otázce na slabé stránky určitě něco říct, nejlépe něco jako: příliš se soustředím na detaily, nebo cítím za výsledek své práce možná až velkou odpovědnost, či příliš se nechávám unést svou kreativitou, což vlastně vůbec žádné slabé stránky nejsou, no, znáte to.
Nakonec jsem jí nechala, ať se Itala zeptá, co si myslí on, že ta „slabá stránka“ vlastně je.
A on jí odepsal:
Hmm.. je to aspekt osobnosti, který ji v určitém směru omezuje v tom,
aby mohla dělat věci tak, jak nejlépe umí.
Asi ho najmu jako konzultanta.
A co myslíte Vy? Co je podstatou tzv. slabých stránek?
PS. Ital a kamarádka? Jsou "spolu". Už 11 dní... :)
A jestli si pořád myslíte, že máte JEN slabé stránky a ty silné nevidíte a chtěli byste,
tak mi napište, tohle Vaše mylné vidění sebe sama se dá změnit.