Můj rok splněných snů. Můj 2017.
Tohle bude osobní.
Každý můj rok byl od dětství ve zvláštní sinusoidě. Škola ve mně zanechala tak výraznou stopu, že má sinusoida začínávala bodem nula v září, v lednu dosahovala vrcholu, aby se pak na jaře propadla do záporných hodnot a měla přes léto čas vrátit se do bodu nula. Vrcholy ani pády mé sinusoidy neměly obvykle odraz v reálném světě, byla to jen moje představa plynutí času.
Minulý rok mi ale konečně začal, zřejmě jako všem ostatním, v lednu. A byl to ten nejlepší rok, co mě mohl potkat:
Pomohla jsem sobě - uvědomila jsem si svoje hodnoty. To byla neskutečná dřina, schválně si to někdy zkuste (že vás napadá zdraví, rodina, láska, štěstí – skutečně? A z jakého důvodu? Mezi ty moje patří např. sebevzdělávání a aby to tzv. „nebylo jedno“..
Pomohla jsem ostatním – v jejich sebevědomí a SEBEvědomí, v jejich touze odvážit se být sama/sám sebou nebo i někým jiným, v jejich tichém přání začít dělat věci jinak, v jejich rozhodnutí konečně „to“ dotáhnout do úspěšného konce, v jejich potřebě zorientovat se v sobě samé/m.
Konečně jsem si vytvořila vlastní webovky, které mi nyní snadněji umožňují dělat, co mě baví a přiblížit svou profesi ostatním.
Téměř každý měsíc jsem byla na chvíli v jiné zemi, byl to cestovní rok.
A splnila jsem si několik snů z minulosti:
– Odjela jsem sama studovat do cizí země.
– V tanečním kurzu jsem se poddala bachatě a salse.
– Profesionální fotografka mi umožnila poznat práci v ateliéru.
– Naučila jsem se během půl roku španělsky.
– Poprvé po 18-ti letech jsem zase konečně hrála na klavír Chopina (prel. e-moll, op. 28. č. 4).
– Nezapomenutelně jsem mámě ukázala Barcelonu.
– Stala jsem se všednodenní běžkyní – díky inspiraci ranními běhy po březích Atlantiku.
Byl to skvělý rok a je třeba (si) za něj poděkovat. Nyní se již vezu na vzestupné sinusoidě a těším se na těch
365 příležitostí roku 2018. Co si zase vymyslím? Přeci musím jít příkladem! :)
A co chcete vy?
Pište mi: