O mediaci aneb fakt potřebujete při sporu advokáta?



Z mého pohledu se o mediaci mluví pořád ještě hrozně málo. Přece když mám spor, jdu se soudit, na to si najmu advokáta nebo souseda právníka, je šikovnej. A vůbec tomu druhýmu nic nedaruju, jsem v právu, ne? Ještě to tak, se s ním bavit!


No jenže pak se to nějak vleče, nejdřív je to podané k špatnému soudu, pak soused-právník už to dělat nechce, nic není vyřešené, spor začíná být noční můra, neuklizený kumbál v duši, zatěžuje a vadí. Po letech soud rozhodne, no není to úplně podle představ, ale aspoň něco konečně. Vztahy na bodu mrazu. Pocit uspokojení? Těžko.


Mediace je jednou z hlavních metod alternativního – tedy především nesoudního – řešení sporů. Představuje zatím ne zcela doceněný způsob znovunastolení komunikace důležité pro hledání řešení sporu mezi stranami. Často se jedná o rozcházející se partnery, a to i obchodní, sousedské spory, spory mezi sourozenci např. o dědictví, spory mezi zaměstnanci nebo zaměstnavatelem a zaměstnancem apod.


Podstatou mediace (neplést s meditací, i když v důsledku lze i při mediaci získat vhled a kultivovat mysl) je vedení trojstranného rozhovoru, kdy ústřední postavou a moderátorem rozhovoru je osoba mediátora.

Základní premisou mediace je její DOBROVOLNOST. Strany, které k mediátorovi přicházejí, se předtím musely svobodně rozhodnout, že se pokusí svůj spor řešit prostřednictvím mediace. Toto společné rozhodnutí osob ve sporu představuje klíčový prvek pro další úspěch v mediaci a je také prvním zásadním společným úspěchem stran – DOHODLY se, že půjdou SPOLU na mediaci.

Úkolem mediátora je připravit prostor, kde mediace bude probíhat, a to takovým způsobem, aby se všechny strany cítily rovnocenně. Proto v mediační místnosti najdete spíše kulatý stůl, každá osoba bude mít stejnou propisku, blok pro zápisky nebo i šálek na kávu. Mediátor zpravidla o situaci, kvůli které za ním strany přicházejí, mnoho nezjišťuje. Všechny relevantní informace totiž získává rovnoměrně od stran přímo při mediačním sezení, které zpravidla netrvá méně než 3 hodiny. Tři hodiny se mohou zdát poměrně dlouhá doba, nicméně je třeba zohlednit, že strany přicházejí nesvé, často mají obavy, či vyhrocené emoce, které mediátor musí nejprve pomocí vlídného, ale přímého rozhovoru zklidnit.

Hlavní činností mediátora je pokládat vhodné otázky a pečlivě naslouchat stranám a ujišťovat se, že dobře rozuměl. Pointou takového rozhovoru, že mediátorem kladené dotazy a učiněná shrnutí jdou přímo k uším první nebo druhé strany ve sporu. Zájmem mediátora je, aby první (druhá) strana poprvé uslyšela skutečné potřeby druhé (první) strany, které byly za dobu sporu dosud zahaleny do emočních výbuchů a vzdorů. A tak se může stát, že strany zjistí, že za sporem o ukradený firemní telefon se skrývá touha zaměstnance po uznání, u rozvádějících se manželů je trvání na majetku jen strach z toho být poprvé sám, a sousedé si ve sporu o spadlá jablka hledají ztracené dětství…



Příště: ..více o mediačním sezení; cíl/výsledek mediace; o mediační dohodě; výhody řešení sporů mediací.


© 2017 Helena Theunissen