Byla to přesně tahle chvíle, která pak už navždy posloužila jako metafora pro nás nedočkavce.
Je ráno 7,48. Můj den začal před hodinou naháněním dětí k pastě na zuby. Teď už jsou spravedlivě rozdistribuovány po ústavech (ZŠ, MŠ) a já a můj EARL GREY si tu teď spolu sedíme, já se kochám pohledem do zeleně, on se v klidu vypařuje, když najednou vidím: meruňka! Moje malá meruňka zasazená před 5-ti lety bude mít poprvé plody!! První rok tři květy, další rok jen větve, pak zas kvetla, ale neplodila, co je TOHLE za meruňku?, říkala jsem si, a smířila se s tím, že z toho stromu prostě nic pořádného nebude.
Často se u svých klientů (a i u sebe) setkávám s tím, že když už jsme se tedy rozhodli změnit chod svého života, tak by bylo nejlepší, kdyby ta nová, lepší, veselejší etapa začala, nu třeba hned zítra, že? Ano, jistě, práce na sobě, hlavně ale rychle, instantní polévka seberozvoje, zalít, servírovat. Et voilà!, všechno je jinak. No a ono není, to je jasné. Roky určitého vnímání sebe sama, roky zažitého způsobu reagování na nepříjemné situace, roky vytváření domněnek, roky plánování určitých vizí, to má být najednou ze dne na den jinak?
Zapomínáme, že podobně jako je třeba si počkat na strom, až vydá své plody, tak i práce na zklidnění, vidění situací z jiného úhlu, na sebepoznání, na upřednostnění „sebe“, na vzetí života do vlastních rukou, na převzetí kontroly nad tím, jak se rozhodnu na určité situace reagovat, je dlouhodobý proces! Změna JE proces. Přerod. Zrání. Období, které je dobré si užít, a to i přes to, že výsledky, úspěchy, plody, se nedostavují tak nějak přes noc.
A teď se na ní dívám, a počítám, až 48 meruněk by mohlo letos být! Dejte si taky načas.
Napište mi Váš nedočkavý příběh
na
