Tohle bude o vztazích. Výjimečně ne o vztahu sám k sobě, k sobě samé, ale o vztazích mezi lidmi. Mezi těmi, kteří se seznamují, mezi těmi, kteří se již znají a mezi těmi, kteří snad dělají, že se neznají.
V rámci intenzity každodenní závislosti na telefonu se tenhle fenomén, o němž bude řeč, jeví jako silný zdroj manipulace s našimi emocemi, hrdostí a sebevědomím.
Tím výrazným, významným a dosud neprobádaným nástrojem v on-line konverzaci je něco, čemu říkám „mít poslední ticho“.
Znáte to, příjemný večer, s holkou od vedle na sebe pořád pokukujete, nakonec dojde k výměně čísel – předáte si tedy tu dnes téměř nejcennější identifikační informaci – a on-line rozhovor může začít.
Tady by se očekávalo, že zájem vás přinutí chtít se s ní setkat ASAP, ale protože součástí tradičního seznamovacího rituálu je „play hard to get“, tak to trochu zdržujete, ostatně akorát se hraje hokej, tak ona počká. Do whatsapp konverzace se - ani nevíte jak - vplíží nějaké pnutí. Najednou vidíte, že odpovídá jinak. Teď vám na zprávu dokonce ani neodpověděla. Ani na tu další. Vy jste se jí ale ptal, kdy půjdete na drink. Dvě modré fajfky jasně značí, že si to přečetla, takže kde je problém?! Už začínáte tušit, že je to oficiální - ta holka má teď poslední ticho. A vám se to vůbec nelíbí. Nevíte, co si myslet, jestli na to rande tedy půjdete, jestli se ještě vůbec někdy uvidíte, co teda ještě bude. Znejistíte, znervózníte, slečna najednou začne být výrazně zajímavější, než když vesele chatovala tak dlouho, až se vám z toho chtělo spát.
Kolikrát jste to slyšeli – on si to přečetl, ale neodpověděl mi?! Ona si to přečetla, ale nic mi na to nenapsala? U lidí, kteří se právě poznali, u milenců, kteří se nikdy nestali partnery, u manželů, kteří něco řeší (a manžele pořád něco řeší), dokonce i u spolupracovníků, kteří spolu sedí v jednom openspacu.
Mít poslední ticho. On-line nástroj, jak na sebe upozornit. On-line zbraň, jak přimět druhého, aby si vás zase všímal. On-line způsob, jak otočit role. On-line pohrůžka koncem. I u něčeho, co ani nezačalo. On-line pocit výhry.
Ze zkušeností vyplývá, že mít poslední ticho se používá v době, kdy jedna strana nabyde dojmu, že pro druhou je nějak málo zajímavá. Hlavně ženy se k poslednímu tichu uchylují výlučně v případě, kdy mají pocit, že jim věnovaná pozornost je výrazně nedostatečná. Možná dokonce, že mít poslední ticho je spíše ženský fenomén. Ostatně, pokud mlčí muž, tak ženy mívají tendenci zaměnit „mít poslední ticho“ za „zas tak moc mě nežere“, ale je tomu skutečně tak? Používají „mít poslední ticho“ v uvedeném smyslu také muži? Jaký je váš názor? Z jakého důvodu na zprávy někdy NEREAGUJETE vy?