O zónách



Hodně se o tom v poslední době mluví. Existuje prý nějaké začarované místo, na kterém se dějí zázraky.

Svět jak z obrazů

Reného Magrittea.

Zpravidla tam člověk bývá sám a zpočátku také mívá docela hodně strach. Taky si podle všeho obvykle vůbec neví rady.

Často bývá ztracený nebo dezorientovaný. Nebývá tam nikdo, na koho se obrátit. Může tam být nejistota, nedůvěra, neochota a osoby, co se tváří nepřátelsky.

V tom záhadném místě člověka bolívá hlava, úzkost mu svírá žaludek a potí se mu ruce. Na tom místě Vám zpočátku nikdo nerozumí. Ani vy sami sobě. Za každým rohem je nějaká další nástraha, nějaký další úkol, který je třeba vyřešit, aniž byste v ten moment věděli jak.

To místo se jmenuje: prostor mimo komfortní zónu.

„Vystupujte ze své komfortní zóny!“, tuhle mantru dneška jste už určitě slyšeli. Co je vlastně ta komfortní zóna? A k čemu je dobré z ní vystupovat a jak to udělat?

Komfortní zóna

Místo, kde jste v klidu. Ráno víte, kde najdete kafe, když se s ním vrátíte do postele, peřina je ještě teplá, odpoledne bude fotbálek s klukama, a večer si otevřete lahvičku u telky. Nebo třeba jinak: ráno si zajdete na chia latté do své oblíbené hipsterské kavárny, dopoledne nafotíte set pro módní časopis a večer jdete na filmovou premiéru, aniž byste musel dlouze pátrat po tom, co na pozvánce znamená Black Tie.

Prostě je to časoprostor, ve kterém se vám nijak zásadně nezvyšuje puls, nic moc vás nepřekvapí, nemáte z ničeho nervy, můžete předvídat, jak se budou věci vyvíjet. Vaše bezprostřední okolí, vaše rodina, vaše práce, váš způsob výchovy dětí, váš způsob trávení času, vaše každodenní rutina. Jak říkají psychologové: úzkostně-neutrální pozice. Česky: pohoda.

Tak proč z ní vystupovat?

Pravdou je, že to není pro každého, tohle vystupování z komfortní zóny. Je to těžko uvěřitelné, ale jsou i lidé, kteří nikam vystupovat nepotřebují. Jsou šťastní a naplnění tak, jak to mají teď. A to je taky dobře. U těch ostatní to začíná tím, že existuje něco, co by rádi. Něco, co je mimo jejich obvyklý dosah. Je to někde, kam si netroufnou. Myšlenka na splnění tohoto snu je znepokojuje, vědí, že její dosažení se neobejde bez nepohody.

Prostor mimo komfortní zónu

Když ale jednou navštívíte to místo z úvodu mého blogu, objevíte v sobě minimálně tohle:

  1. Že máte strach, ale že ho umíte zvládnout.

  2. Že vnímáte věci jasněji, všechno, co zažíváte, vidíte, slyšíte je inspirace a zdroj poznání.

  3. Že toho v jeden moment více zvládnete, zařídíte, zajistíte.

  4. Že nacházíte odvahu pouštět se do věcí, které by vás dříve ani nenapadly.

  5. Že cítíte obrovský nával euroforie, sebevědomí a sebeuvědomění.

  6. Že poznáváte, že už nikdy nebudete jako dřív, že vaše zkušenosti vám nikdo nevezme.

  7. A nakonec taky, že brzy budete chtít vlézt zase do nějaké nové nekomfortní zóny.

A teď tedy jak to vlastně udělat?

  1. Zjistěte, co chcete a zároveň se toho trochu obáváte.

  2. Zjistěte, jaké nástrahy by vás mohly čekat.

  3. Trénujte překonávat různé i malé nekomfortní situace v běžném životě.

  4. Zrevidujte, co vám nešlo.

  5. Nedávejte si moc velké cíle, hezky step by step.

  6. Obklopte se lidmi, kteří udělali něco, co vy byste taky rádi.

  7. Prohlédněte vaše výmluvy.

  8. Zjistěte, co vám celý tenhle výlet přinese.

  9. Najděte si, co vás na tom nejvíc baví.

  10. A prostě se bavte.

Tak co, zkusíte to, co to bude? Potřebujete se na to připravit?

Napište mi. Úvodní konzultace zdarma, to je jasné.

helena@helenatheunissen.cz

PS. Již dlouho mě zajímalo, jestli existuje nějaký psychologický obrat pro označení toho prostoru, který se nachází mimo komfortní zónu, taky hlavně protože, že mi to přišlo zdlouhavé. A překvapivě zřejmě není: snad jen Challenge Zone. Trochu nuda, nemyslíte? A co napadá vás?


© 2017 Helena Theunissen