Labeling... se to o ní říká, se to o ní ví



EFEKT PYGMALION/LABELING

Určitě jste to sami zažili. Možná už ve školce. Říká jedna paní učitelka té nové paní učitelce „Tahle holčička je šikovná, už se umí sama najíst, sama si zavázat tkaničku, někdo říkal, že už si čte i noviny, navíc krásně maluje – takový princezny dokonce i s krkem v tomhle věku žádný dítě nemaluje“!

Je to tady. Je tu šikovná holčička. A už se to o ní ví. To ale taky znamená, že v kolektivu budou asi také nějaké méně šikovné holčičky. Chuděrky, kterým to tolik nejde.

A vědí to nejen paní učitelky, ale taky rodiče, a rodiče si to poví mezi sebou, a od nich se to dozví paní učitelka na základce, jak je tahle šikovná, no a tahle je zase taková.. hodná.

A tahle hodná chuděrka pak přijde do školy, sedne si do čtvrté lavice, vepředu přece sedí šikovné holčičky. Má první dvojku, no samozřejmě, to se dalo čekat, pak trojku „to si, doufám, opravíš, budeš chodit na doučování“, v devítce půjde někam, kde ji vezmou, dodělá si střední, třeba ji to ani moc nebaví, ale hlavní je, že bude mít maturitu.

Tahle holčička s maturitou se posléze hlásí na pozici, na kterou ze svého pohledu „má“, a nakonec ji vezmou. V práci pak okamžitě pozná, že jsou tam další šikovné holčičky, tak si hledí svého.

Šikovná holčička přirozeně sedí v první lavici, pořád se hlásí, umí všechno nazpaměť, má samé jedničky. Brzo ví, co chce, asi být lékařkou po mamince, bez problémů se dostane na gymnázium a po tom na medicínu. Ale nedělejme z ní nesympatickou hrdinku. To, co se šikovné holčičce v dětství stalo, bylo naprosto zásadní. Něco jí šlo, a někdo si toho všiml. Někdo jí povzbudil. Někdo jí požádal, ať kreslí víc princezen s krky a náušnicemi. Někdo jí řekl, že už umí krásně číst.

O co mi jde?

Dneska mě zaujal fenomén, kterému pánové Robert Rosenthal a Lenore Jacobson dali název Efekt Pygmalion. Jednoduše shrnuto je to o tom, že pozitivní očekávání přinášejí pozitivní výsledek. Náš příběh s holčičkami spadá do jedné z kategorií tohoto fenoménu a to je Labeling, nebo-li Nálepkování. Ukazuje, že hodnocení okolím a převzatá sebeidentifikace mohou předurčit další vývoj/rozvoj jedince a jeho postavení ve společnosti. Výsledkem (kromě jiného) je, že podporovaní, opěvovaní, pochvalovaní, pozitivně hodnocení, povzbuzovaní jedinci dosahují v životě lepších výsledků (ať už jde o „měřitelné“ hodnoty jako např. vzdělání, pracovní pozice, příjmy, ale i pocit vnitřní spokojenost, množství vnitřní motivace, zájem něco dělat apod.).

A teď, když to víme, můžeme jen domýšlet, co všechno dřímá v těch původně, na první pohled ne tolik šikovných holčičkách. Stačí si jich jen všimnout, říct, jak jim to jde a že tohle se jim fakt povedlo. U vás v oddělení, na fakultě, na fotbalovém hřišti, v kanceláři, v kroužku tvůrčího psaní, nebo i doma. A přirozeně nejde jen o holčičky.

Možná se potřebujete zbavit nějaké té Vaší "nálepky" a nevíte,

jak na to, nebo třeba chybí odvaha? Spolu to zvládneme.

Můžeme si na tohle téma nejdřív nezávazně promluvit a pak se uvidí.

Těším se na právě Váš životní příběh:

helena@helenatheunissen.cz

Výstižně v 1 min na toto téma můj oblíbený Dr. Philip Zimbardo.

https://www.youtube.com/watch?v=xQ6wr6vRfGo


© 2017 Helena Theunissen