DŮM NA PRODEJ.
Tohle ale není L E D A J A K Ý dům.
V tom domě se děly věci. Tak předně: v tom domě došlo v roce 1979 k únosu vnučky vlastní babičkou, když rodiče bezstarostně spali za horkého letního dne ve velkém obývacím pokoji, jež zůstává v letních parnech chladný. Babička vnučku tehdy za hodinu vrátila, ale drama bylo na světě. Obývací pokoj nese četné známky bujarých oslav, kdy se špunty Bohemky zarývávaly do vybíleného stropu. V obývacím pokoji před benátským zrcadlem se na židli od piana do hřebene zpívala Feličita, Ambét i Bože můj, já chci zpět. Udržet pohled do zrcadla na točící se židli nebylo snadné.
V tom domě se v letech 1981-1990 v samostatné kuchyni, kde je vše při ruce, máčely piškoty do čaje a každé ráno, KAŽDÉ RÁNO, byl k snídani chleba s jahodovou marmeládou. Jídelní stůl vyrobený vlastníma ruka sloužil jako skokanský můstek a gymnastický výkon sousedovic dcery byl zakončen dramaticky vyhlížející boulí. Přítmí špajzu nechává rozehrát fantazii o tom, co vše ze starých časů by v něm mohlo být ještě ukryto. Halu v přízemí osvětlují neprůhledné luxfery, za nimiž se co by duchové výjimečně mihnou siluety sousedů. Vstupní předsíň bývala plná starožitných dvou miskových vah, které jsou nyní k vidění v muzeu v obci Hýskov u Berouna. Nevšední sbírka to dotáhla až DO TELEVIZE!
Strmé schodiště do prvního poschodí navodí atmosféru amsterdamských řadových domků a jeho vyleštěné stupnice často posloužily jako nechtěná klouzačka. Ve sluncem zalité ložnici se z knih dělala dráha pro autíčka, panenkám Barbie se základním vybavení typu „plavky“ se zde šily kožešinové šatičky, a jedno dítě tu v období vzdoru ukouslo kus záclony. Při jiné příležitostí se zde nadměrně hořící svíčka zalila vodou, což pomohlo pochopit zákony fyziky i chemie v jednom jediném momentu. Stěnu tu postupně obýval Jason Donovan, George Michael a New Kids On The Block. V tomto pořadí. Pokojem otřásly události ze srpna roku 1994, kdy IT fanda Standa prozradil kód k nesmrtelnosti v legendární hře DOOM. I D D Q D. Za IDKFA pak byly všechny zbraně. Nebo to bylo obráceně? Z jižního okna se nabízí výhled na úpatí historicky významného kopce Bílá Hora, v jehož úbočí byly konány průzkumné archeologické sondy (obyvateli domu), a byly nalezeny zbytky kostí (lidských?), a mince.
Pohled západním směrem dramaticky ovlivňuje silueta věže bývalého cukrovaru, dnes vazební věznice, která se zasloužila o sblížení ruzyňské komunity v roce 2001 z důvodu vězeňské vzpoury, kdy vzduch i zem pročesávaly světelné kužely z vrtulníků. Vedlejší, menší ložnice byla svědkem nespravedlnosti, nezbylo než zasáhnout. Tapetový vzor byl jedním dítětem vyložen jako „macecha dusící své dítě“, tudíž bylo třeba všechny dusivé ručičky odstranit. Nůžkami. Ale to byla samozřejmě jen fantazie, jinak byl pokoj vždy k večeru zalit zapadajícím sluncem a sloužil výhradně ke zklidnění případných vnitřních nepokojů. Koupelna, dnes již v nepůvodní podobě, hrála v každodenním rytmu rodiny zásadní význam. Teplá voda tekla, když se levým koutkem točilo málo a pravým netočilo moc, karma za bouřlivých nocí zhasla a hadice z pračky vedla do vany, takže když se pere, tak se nekoupe. A pračka sama? Ta se musela hlídat. Někdo měl doma hlídacího psa. V tomhle domě byly hlídací děti. Které hlídaly pračku. A u toho se učily právě o bitvě na Bílé Hoře nebo četly básně Edgara Allana Poe. Stav koupelny je samozřejmě dávno minulostí.. ach. Samostatné WC mělo jednu nečekanou, avšak nepostradatelnou funkci. Jelikož bylo spojenou otevřenou rourou s přízemím, dávalo tušit, jaké věci se „dole“ dějí v době, kdy děti nahoře už mají dávno spát.
Tenhle dům má ale ještě něco navíc, a to super velkou dílnu, kde se konaly kurzy práce s mikroskopem – víte, jak vypadá vlas, když ho zvětšíte? Jindy zde končily děti se zafačovanými prsty, když probíhalo umělecké odpoledne s linorytem. Dílna se často proměňovala na temnou komoru a v červené tmě se vyvolávaly fotografie i duchové. Přilehlý dvorek, který skýtal naprosté soukromí vyhovující i tomu nejortodoxnějšímu nudistovi, je v létě malou botanickou zahradou nebo prostorem pro grilovací párty. Ostatně krb vyrobil sám majitel, který do něj ukryl tajemství a vzkaz pro budoucí generace. A pak je tu ještě zahrada, kde všechny tulipány zežloutly, a nájezd pro dvě auta sloužící jako bobová dráha, plovárna, střílna na holubi nebo pozorovatelna.
A Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet je Hrabalova kniha, jež měla v tomto domě své místo. Ten dům na prodej je můj dům. Jeho cena je k jednání, ale všichni víme, že kvůli tomu všemu je vlastně k nezaplacení. Sbohem dome, s láskou, my.
helena@helenatheunissen.cz