Vyhledat
  • HELENA THEUNISSEN

Zítra asertivně!



Kolikrát v životě jsme se k něčemu neodhodlali, pro něco nerozhodli, něco neudělali, nepřekousli stud, obavy, pochybnosti. Neřekli jsme ve školce, že už nechceme spát po obědě, že nechceme sedět v lavici Vláďou, co nás bije, že k sýru v housce bychom radši majonézu, že ne, 15 deka šunky navíc „nemůže být“, že takhle jsme si ty vlasy za patnáct set skutečně nepředstavovali, že přece nebudeme jezdit do práce z Ruzyně do Průhonic jen proto, že nám ji dohodila kamarádka.

Zpravidla neříkáme, co si myslíme z těchto důvodů:

  1. Snaha o vyhnutí se konfliktu. „S majonézou? To jste měla říct hned!“ Obava ze stresu, který takový konflikt vyvolá.

  2. Strach z nedostatečné schopnosti argumentace. „Tuhle barvu jste si ale ve vzorníku sama vybrala..“ Obava z toho, že si neumím dostatečně stát za svým, neumím se dobře vyjádřit nebo dokonce nevím, co vlastně chci.

  3. Obavy z přehlížení = snižování vlastní hodnoty. Při vymezení se druhá osoba např. dělá, že neslyší, koulí očima nebo znechuceně zvedá obočí. „Copak jsem vzduch?“ „Evidentně je úplně jedno, co si myslím“. Snižování vlastní hodnoty skrz BODY LANGUAGE někoho jiného.

  4. Špatná zkušenost. „Když jsem se minule ozvala, tak se to akorát otočilo proti mně.“ Obava z opakování nepříjemných minulých zážitků.

  5. Není prostě nálada. Nechceme si kazit už tak nic moc den.

Těch důvodů může být samozřejmě víc, každý si přidejme ten svůj, užitečnější možná ale bude naučit se vyjádřit v náš prospěch (pro dobrý pocit, zvýšení sebevědomí, získání toho, co potřebuji, co mi náleží a/nebo nějaké výhody):

  1. Dejchej. Ano, říct si to svoje vyžaduje dávku odvahu, takže se nám zrychlí tep, rozšíří zorničky a zhorší dýchání. Takže, než to řeknete, trošku si dýchněte.

  2. Odsaď-pocaď. Nemusíte se vymezovat vůči všemu, prostě jen vůči tomu, co je pro Vás důležité. Zjistěte, co je pro Vás ještě ok, a co už ne.

  3. King Kong. Když jdete do situace, ve které bude třeba se přeci jen trochu prosazovat, narovnejte se. A budete-li to jen trochu možné, bijte se v prsa nebo zvedněte paže na znamení vítězství. Tohle malé gesto dává Vašemu mozku signál, že to máte pod kontrolou. Důkaz zde: https://www.youtube.com/watch?v=TdU2l0i2Wh0

  4. Cíťa. Poznejte, které situace ve Vás vyvolávají emoce a jaké vlastně. Strach, vztek, smutek, dojetí. Přiznejte si je. A přiznejte je i ostatním!

  5. Slovník. Chcete-li vyjádřit nesouhlas s někým, jděte na to přes Váš názor. „Já si myslím, že by se to dalo udělat i jinak“ místo „Děláš to blbě“.

  6. Ne=ne. Jakmile máte rozmyšleno, že tohle teda nechcete, tak si zatím stůjte. Jednou ne, pořád ne.

  7. Suprafon. V klidu opakujte, o co Vám vlastně jde. (Musíte to nejdřív vědět!)

  8. Hlavně v klidu. Předávejte svůj vzkaz pokud možno co nejklidnějším způsobem, jen tak si okolí nebude připadat ohroženo a bude svolnější k tomu Vám naslouchat.

  9. Zkouška rozhlasu. Jako u všeho: základem úspěchu je trénink. Představte si situaci, kterou potřebujete řešit, a potrénujte ji, třeba před zrcadlem.

  10. Výzvy. Vyhledávejte okolnosti, ve kterých Vaše asertivita pokulhává. Trénink dělá mistry.

Jak Vám to jde? Potřebujete ještě trošku potrénovat?

Napište mi.

helena@helenatheunissen.cz

PS. Asertivita podle wiki označuje schopnost prosazovat jiný názor, stanovisko nebo zájem. Považuje se za důležitou komunikační dovednost. Umožňuje jasně vyjádřit a prosadit naše názory a myšlenky, aniž bychom narušovali práva ostatních.


54 zobrazení

© 2017 Helena Theunissen