Konec roku jako šance konečně s něčím skončit. A leden jako nový začátek. Takhle nějak si to hodně z nás maluje. Zhruba již okolo 25. ledna, což je právě teď, začíná stoupat úzkost z toho, že ten restart asi úplně podle našich představ neběží.
Sice máme permici do fitka, a makáme tam 3-4x týdně, ale kila dělaj jako by nic. Přihlásili jsme se na angličtinu, ale kvůli nemoci – naší nebo profesorovi – jsme tam byli jednou. Poslali jsme 20 životopisů na 20 atraktivních pracovních pozic, ale jestli vůbec něco přišlo, tak jen „dali jsme přednost kandidátovi…"
Každý si doplňme to své předsevzetí..
Prostě přichází období pochybností. Mám já se vůbec snažit, když nic nefunguje, nevychází to, stejně to nedodržuju?
Tak na pár dní zkusíme toho všeho nechat. Není třeba cvičit, stačí nejíst. Ubezpečujeme se, že vlastně to v současné práci není tak hrozný (kafe zdarma). A na co já vlastně potřebuju mluvit anglicky.
A pak to přijde. Ještě větší úzkost. Z toho, že jsme toho nechali. Pocit viny. Nic nedotáhnu do konce. Nikdy nezhubnu. Jsem děsnej vzdávač. Proč u ničeho nevydržím?!
Takže, aby bylo jasno, je úplně normální to nedodržet. Nějakých 9% lidí, co si vůbec dává nějaká novoroční předsevzetí, je také dodržuje. Ten zbytek ne! Takže je vlastně nenormální svá novoroční předsevzetí plnit, klid! To zaprvé.
Za další. Aby se nám dařilo v tom novém roce - kdy všechno bude samozřejmě úplně "jinak" – předsevzetí dodržovat, by bylo dobré, aby naše předsevzetí měla nějaký reálný, uskutečnitelný cíl. Asi úplně nevyjde přečíst v lednu 4 knihy, když máte ve firmě naplánovanou restrukturalizaci, která je ve Vaší kompetenci.
Za třetí. Je dost možné, že jste si toho naplánovali moc. Možná jste si řekli, že si budete hledat práci, k tomu budete sledovat on-line kurzy profesního rozvoje a k tomu přestat kouřit. Hezky jedno po druhém.
Za čtvrté. Napsali jste si své předsevzetí do diáře, ale radši jste si ho nechali pro sebe. Co kdyby to náhodou nevyšlo. Nebo by se lidi nedejbože ptali, jak to jde. A zrovna v tom to je. Když to řeknete, Vaše předsevzetí dostane reálnější podobu a bude těžší ho pohřbít. Tak to někomu řekněte. Přidejte se do skupin, které se pustili do toho stejného. „Ve dvou se to lépe táhne“.
Za páté. Mínus 20 kg do 1. února. Tak takhle ne, nechtějte všechno hned. Místo toho potrénujte Vaši trpělivost.
Za šesté. Možná jste si vybrali něco, co vlastně dělat nechcete. Vnitřně dopředu víte, že se Vám do toho nechce. „Ode dneška si budu pečlivě třídit všechnu došlou i odeslanou poštu do vhodně označených složek“.
Za sedmé. Asi by to chtělo nějakou odměnu, když Vám to tak hezky půjde. Ideální by bylo, kdyby odměnou byla činnost jako taková, ale to přijde, viz za desáté. Zatím si vymyslete, co bude Vaší odměnou, když svá předsevzetí vydržíte týden, 14 dní, měsíc. Učíte se anglicky? Kupte si svou první knihu v angličtině. Hubnete? Co takhle nějaký pěkný sportovní outfit? Odvážili jste se říct si v práci o vysněnou pozici? Tak co za to? Vy víte, co Vám udělá radost – přidejte to k Vašim předsevzetím jako odměnu.
Za osmé. Máte někde viditelně zapsáno, co už se Vám podařilo? Tak se s tím. Možná bude stačit stolní kalendář, kde ze svého pracovního místa uvidíte, že po + čt jste byli na anglině. Oh, yes.
Za deváté. A víte Vy vůbec, proč to děláte? Víte, proč jste si dali svá předsevzetí? Většinou víme, co chceme jinak, ale málo si uvědomujeme ten důvod. Přestat kouřit? Protože to není zdravé???
A za desáté.
Téměř všichni svá novoroční předsevzetí nedodržují. Po nějaké – relativně krátké – době (asi okolo 25. ledna 😊) toho nechají. Tady je ten nejdůležitější trik: vytrvat. Možná to zpočátku bude chtít trochu toho přemáhání, ale časem, 2 pouhoučké měsíce pravidelnosti, se z toho stane součást Vašeho životního stylu, a to chcete. Věřte si.
Jaká předsevzetí si dáte od února? Chcete pomoci svá předsevzetí dodržet? Spolu to zvládneme, napište.